Tábor Drahnětice u Jistebnice
Den 1. - neděle
Začátkem prázdnin 2006 se vydali členové FTO na tábořiště k Drahněticím. Po příjezdu každého chytla táborová nálada plná očekávání. Každý se po tábořišti nejprve porozhlédl. Spatřil několik stanů s dřevěnou podsadou, dva velké a jeden malý vojenský stan s polní kuchyní a u lesa umývárku, polní sprchu a latríny. Všichni již před táborem dostali informace o tématu, které se týkalo Jižní Ameriky a Inků. O této oblasti jsme si měli připravit úkol, který ne každý přinesl. Večer po setmění nás přišel se vším seznámit velký vůdce Sapa Inka se svou ženou Koja Inkou a družinou. Rozdělil nás do družstev (Azul, Amario ,Berde a Rocho Ajlu) a informoval nás o všem co jsme potřebovali znát. Dozvěděli jsme se o Zdi nářků a díků, o trestech, o funkcích vedoucích, hlídkách, službách... Dostali jsme také amulety na krk na něž jsme mohli celý týden získávat korálky Wajda Runy (za hlad, mlčení, plavání, mrštnost, hudební. nástroj a oheň). Po chvíli se všichni přesunuli do stanů a usnuli plni očekávání nového dne.Den 2. - pondělí
První ráno nás vzbudil v 7 hodin příjemný budíček, každý však ihned vylezl ze spacáku jinak ho čekala studená sprcha. Následovala rozcvička, snídaně, násed ( = nástup, při kterém se sedí) a duchárna (při té jsme probírali duchovní záležitosti). Po duchárně začal dopolední program. Každé družstvo si mělo udělat políčko, kamenný klenutý most, dřevěnou lávku, vlajku a obleky.Všichni pilně pracovali a do oběda bylo téměř hotovo. Po poledním klidu si na nás vedoucí připravili dlouhou tří hodinovou hru. V lese jsme lovili zvířata (na papírcích), která jsme prodávali, peníze si ukládali do banky nebo za ně kupovali licence. Mezi námi byli také pytláci a právě ty chytali správcové a vybírali pokuty nebo je dávali do vězení. Hra se nám líbila. Po večeři bylo setkání skupinky, zhodnocení dne, vyhlášení výsledků, motlitba a drobný večerní program u ohně.Ve 22:15 byla večerka, všichni, až na výjimky, spali, ale o to se už postarala hlídka.
Den 3. - úterý
Po krásné noci a ospalém ránu jsme si měli vyzkoušet těžké povolání běžců se zprávami.
Nejprve jsme si měli nacvičit navazování Kipu (podoba morseovky - navázané uzlíky na provázcích na klacíku). Potom jsme se do toho pustili a běhali jsme tak dlouho dokud nebyly všechny zprávy na místě. Po výborném obědě a určitě dobře využitém klidu jsme se rozdělili na ty mladší a starší.
Menší holky si vyráběli různé ozdůbky z korálků a chlapci vyřezávali oštěpy. Starší se rozdělili na dvě družstva a běželi zjistit situaci Španělů na hranicích. Trasu dlouhou 5 km s pneumatikou a kameny, chvíli polem, chvíli lesem, po louce, ale i ostružinami, kopřivami, blátem, přes potok, přes klády na pasece, ale i do kopce i z prudkého krpálu, stručně řečeno lépe už to nešlo. Zvládli jsme to za necelou hodinu! Všichni ihned u stožáru padli vyčerpáním. Po oddechu a svačině jsme se šli vykoupat na nedaleké koupaliště. Přišli jsme tam a... bylo prázdné ani kapka vody, ale naše touha po koupeli nás dovedla ke krásnému rybníku. V tábořišti proběhlo vyhlášení nejlepších běžců i všechny ostatní večerní povinnosti. Po večerce zvláště ti větší ulehli a spali a spali...
Den 4. - středa
...Až do krásného sluníčkem provoněného rána a nemilosrdného budíčku. Dopoledne jsme dostali za úkol zjistit počet nepřátelských Španělů, kterým se podařilo proniknout za naše hranice. Na tábořišti byla čísla a ty jsme si měli zapamatovat a později je napsat na papír na stanovišti. Na čele jsme měli také čísla, která když Španělé přečetli, museli jsme si pro nové. Odpoledne jsme museli najít jejich sídlo a dobýt ho. Byla to dlouhá bitva. Zpočátku jsme moc pravidla nechápali, ale při další bitvě se vše napravilo. Večer už Španělé pronikli do našeho města a ukradli nám vzácné bílé lamy. Dozvěděli jsme se to po setmění a museli jsme je najít. Ale nic není jen tak. Byli jsme bez baterek a v lese na nás číhali ´bílí lidé´. Po nalezení všech lam jsme je měli, my větší, donést Koja Ince. I přes různé nástrahy a nebezpečí jsme úkol splnili a mohli do hajan.
Den 5. - čtvrtek
Další den byl pozdější budíček a hned po něm jsme se dozvěděli, že jdeme na celodenní výlet.
Náš cíl bylo Čertovo sedlo nedaleko Cunkova. Po cestě jsme zažili mnohá dobrodružství, vykoupali jsme se, spálili se o kopřivy, slaňovali jsme, viděli koně i krávy, osvěžili se ledovou limonádou a nanukem, povídali jsme si, smáli se... a tak po vyčerpávajícím dni někteří usnuli dříve než měli, ale nevadí, hlavně když dorazili všichni zdraví, spokojení a plni zážitků.
Den 6. - pátek
Krásná noc byla pryč a my byli zase na nohou a pustili se do hraní.
První dopolední hra bylo Bludiště nebo spíše hledání min, ale to už je jedno. Souvisle s Bludištěm probíhal turnaj v Ringu, ale hrál se i volejbal a fotbal. Odpoledne už jsme byli opět na cestě do nedaleké Jistebnice. Tam jsme zjišťovali od občanů různá fakta o obci, ale i dělaly rozhovory a počítali okna... Po výkonu jsme si mohli svlažit svá rozpálená těla ve vodě. Po koupeli se vydala naše parta opět do tábořiště. Rozdělali jsme velký oheň a hráli, zpívali a bavili se až do půlnoci, kdy už jsme museli opravdu všichni jít nabírat síly na další náročný den plný her a zážitků.
Den 7. - sobota
Tento den nás neprobudil obvyklý příjemný budíček. Ze spacáků nás vytáhlo vrzání, skřípání a pískání. Jedním pohledem ven jsme zjistili, že něco není v pořádku. Namístě téměř profesionálních hudebníků, nějací amatéři. Začátek dne nic moc, ale počasí vše napravilo. Až do oběda se hrála hra Výměnný obchod. Družstva mezi sebou vyměňovala plodiny, avšak po cestě na nás číhali vedoucí a ti nám brali naše úlovky. Po poledni nastal velký hon za pokladem. Každé družstvo muselo získat část mapy. Museli jsme plnit mnohdy záludné úkoly. Podle mapy se všichni vydali společně najít poklad. Každé družstvo mělo svou krabici a v ní plno dobrot a k tomu jeden bonus pro každého. Žlutý nebo zelený šátek s FTO potiskem. Všem se ihned pozvedla nálada. Proběhlo společné foto a foto skupinek. Večer se konal velký táborový oheň.
Den 8. - neděle
Nedělní ráno bylo poněkud jiné. Už jsme jen šli na mši. Po zbytek času se uklízelo, balilo a loučilo se. Odpoledne, když odjeli všichni, co nešli na puťák, jsme hodnotili celý tábor. Myslím si, že se povedl. Byl plný báječných zážitků a asi na něj nikdy nezapomenu. Vyvedlo se počasí i to, že nikdo nebyl vážně zraněný a celkově nemocných nebylo mnoho, až na ta klíšťata! Tábořiště bylo taky na bezvadném místě. Díky patří hlavně vedoucím, kteří vynaložili hodně sil a investovali do přípravy mnoho času, ale také všem ´sponzorům´a Bohu. DÍKY!!!:o)
Káťa a Luboš