Tábor 2008 - Po stopách indiánů Severní Ameriky
Na našem šestém FTOťáckém táboře jsme se sešli na louce obklopené hlubokými lesy cca 1km od Červeného Újezdu. Letos jsme byli pozváni do indiánského kmene Dakotů v USA. Tento tábor byl co se týče ubytování velice zajímavý. A čím? Spali jsme v indiánských tee-pee. Výborná jídla nám připravoval tří a půlčlenný tým kuchařek: Balú, Magda, Mářa a pomocník Verča, kterým moc moc děkujeme! Každý den byla čtyřčlenná služba v kuchyni na mytí nádobí a nově strážci dne, kteří měli na starost pořádek v táboře, psaní kroniky… Každou noc od 22 hodiny do 2 hodiny byly noční hlídky.Pátek 4.7.
Když jsme přijeli vedoucí nám ukázali celé tábořiště. Poté následovaly seznamovací hry. Když jsme dohráli seznamovačky přišel Vakanta se Šamanem a rozdělili nás do družstev. Potom se hrála první hra ve družstvech. Šlo o to, nasbírat co nejvíce lístečků jednoho zvířete. Jakého zvířete jsme měli po ukončení nejvíce naloveno, tak jsme se jmenovali. Nakonec byl kmen: Vydry, Orli, Bizoni a Vlci. Aby náš kmen byl co nejhezčí, byli jsme vyzváni Šamanem, abychom si vyrobili oblečení, medailonky, totem a čelenky. V 21hodin jsme se poprvé setkali s Hiawathou (hlavním vůdcem Dakotů). Ten nám předal dýmky, na které jsme si následující dny navazovali provázky s korálky. Když jsme se vrátili do tábořiště, následovala hygiena a spinkání.
Budíček…Vstáváme…Rozcvička… Taková slova to se určitě nikomu po ránu nelíbí. Zvlášť v doprovodu bubnů a tamburín. První rozcvička byla tvrdá, museli jsme oběhnout celou obrovskou louku. Po snídani následovalo powwaw (hlavní násed), po kterém jsme byli rozděleni do skupinek podle věku (malí, starší holky, starší kluci). Naše první téma powwaw bylo spolupráce a soudržnost ve skupině. Jako dopolední hra byly Farmy. Hra měla 8 kol. V prvním kole ovce jedí šrot a trávu, slepice šrot a zrní. Po ukončení kola je možno koupit kočky - ty loví slepice a možnost dokoupit ještě psy - loví slepice a ovce. Začíná další kolo. Po ukončení kola je možno koupit zlé psy - ti loví psy a kočky. Po ukončení hry se sečtou body. O poledním klidu bylo možno dodělávat kostýmy a plnit Zkoušky Dakotských bojovníků
- Zkouška mlčení (8 hodin mlčet)
- Zkouška odhadu (ve dvojících se můžou vsadit, kolik je v nádobě fazolí a napíšou si odhad a vsázku. Vyhrává bližší typ)
- Zkouška přesnosti (střílení z luku do položeného terče)
- Zkouška znalosti přírody (rozeznat stromy a rostliny)
- Zkouška sluchu (rozeznat různé zvuky)
- Zkouška stopaře ( plížení z bodu do bodu aniž by byl spatřen)
- Zkouška odvahy (v noci dojít na předem určené místo)
- Zkouška hmatu (poslepu poznat různé věci)
- Zkouška prázdného žaludku a střev (8 hodin nejíst)
Po budíčku následovala rozcvička. Tentokrát už trochu méně drastičtější. Powwaw bylo na téma úcta k přírodě. Dopolední hra měla název Messnerovy vrcholky každé družstvo mělo za úkol zdolat co nejvíce vrcholků (bylo jich 8). K dispozici jsme měli pouze černobílou mapu. Pod každým vrcholkem jsme měli buď úkol nebo losovací kartičky (sluníčko = jdi na vrcholek, mráček = úkol, bouřka = vrať se do tábořiště). O poledním klidu byla možnost dělat Zkoušky Dakotských bojovníků. Protože bylo velké horko, tak se odpoledne hrála osvěžující hra Na koně. Tentokrát šlo hlavně o čas. Družstvo se rozdělilo do dvojic. Kdo byl na stratu nasadil si na hlavu ešus. Než dvojice vyběhla třikrát zařehtala a běžela k dalšímu fáborku, u kterého zase třikrát zařehtala. Jinak po celou dobu cesty do cíle laskali jako koně. V cílové rovince už čekalo osvěžení (konečně). Jeden ze dvojice vzal hřebík, stoupnul si pod pytlík s vodou a probodnul ho. Po té oba běželi do cíle a předali ešusy a opratě (těch se musí koně držet celou cestu). Pokud se jeden z dvojice pustí opratí nebo mu spadne ešus, připočítávají se trestné vteřinky. Jako večerní program byly dílny - bubenická, výroba keramiky, lakrosek, luků a šípů a pokračování ve výrobě masek. Po dílnách přijel bernartický farář Matěj a udělal nám nedělní mši pod širým nebem. Protože nás už v sobotu poctil svou návštěvou Hroch s kamarádem Honzou, mohli jsme si vyzkoušet indiánskou saunu, kterou nám připravili a proto jim moc děkujeme! Bylo to skvělý!!! Večer jsme zase vše zhodnotili v kmenech. Také jsme došli za Hiawathou, který nám dal korálky a pera. Po návratu do tábořiště jsme udělali hygienu a šlo se spát.
V pondělí jsme se probudili do deštivého dne. Dokonce i rozcvička byla v jednom z velkých tee-pee. Protože dopoledne pršelo, hrály se hry v tee-pee. O poledním klidu se daly plnit některé ze zkoušek. Když se odpoledne trochu počasí umoudřilo, vydali jsme se nalov bizonů a mustangů. Lov bizonů - 4 terče v podobě bizonů a musíme se trefit co nejvíckrát ručně vyrobeným lukem. Lov mustangů - mustangy představují vedoucí, které musíme chytit (mustangů bylo 9). Jako pozdně odpolední hra byl Kufr. Hrálo se na družstva. Bylo 5 kol - hádání popisovaných věcí, kreslení, pantomima, poznávání předmětů + poznávání pomalu se odkrývajícího se obrázku. K večeři byly výborné špízy se zeleninou. Večer jsme se sešli v kmenech a zhodnotili den. Potom se šlo za Hiawathou. Ten nám jako vždy dal korálky a pera. Následovala hygiena a šlo se spát.
Po budíčku následovala rozcvička. Powwaw bylo na téma pomoc v nouzi a nesobeckost. Dopolední hra se jmenovala Bizoní krev a Handicaped only. Bizoní krev - každý hráč má injekční stříkačku. Družstvo má jednu pet lahev. Na louce jsou rozmístěny pet lahve s bizoní krví. Družstvo se snaží naplnit svou pet lahev co nejrychleji. Ale pozor po louce nás honí viry (vedoucí), což znamená, když tě chytí, musíš vyprázdnit obsah svojí injekční stříkačky. Handicaped only - už samo slovo handicaped naznačuje, že se jedná o hru, ve které bude někdo nějak hendikepovaný. A jak? Každý člen družstva až na jednoho má nějaký hendikep - nemůže používat nohu nebo ruku, nesmí mluvit, má nemoc šílených krav (nesmí se nikoho dotýkat), nebo také třeba nevidí. Takto hendikepovaní musí projít různými překážkami - projít přes bažinu, podlézat nebo přelézat provázky bez dotyku, shodit 4 kuželky, porazit zlého šamana ze sousedního kmene a samozřejmě se dostat za svým šamanem, který nás uzdraví po překonání překážkové dráhy. Po uzdravení absolvujeme tu samou cestu zpátky. Ovšem největší zádrhel nastává, když neporazíme šamana ze sousedního kmene. Ten nám dá opět hendikepy zpátky. S nimi musíme dorazit zpátky do tábořiště, kde si musíme uvařit ozdravný lektvar z ostružiní. Po celou dobu od startu až do cíle se nám stopuje čas. Každé porušení našeho hendikepuj je penalizováno několika vteřinami navíc. O poledním klidu byla možnost plnit zkoušky a dodělávat masky. A abychom nebyli jako prasátka, tak probíhala super polejvací koupelna. V odpoledních hodinách se hrála hra Magie. Každý ze družstva má nějaký titul - čaroděj, kouzelník, mág, šaman nebo zaklínač. Tvoří se kouzlo např. TZTLUT je potřeba 2 kouzelníky, 1 šamana a 1 mága. Jednotlivá písmena znamenají různé pohyby např. tlesknutí, dřep… Každé zaklínadlo je různě bodově ohodnoceno. Háček je v tom, že nás může chytit černý mág = říct mu básničku, kterou nás vedoucí předem naučili, bílý mág = musíme mu říct básničku, kterou nás on sám naučí, žlutý mág je trefený bleskem a proto když nás chytí vymýšlí si podivné úkoly, tak třeba 10 dřepů a přitom dělat glo glo glo se zacpaným nosem. Potom se dodělávaly masky. Celý den jsme zhodnotili v kmenech u ohně. Na závěr přišel Hiawatha. Pak se šlo spát.
Nádherná to rozcvička, protože jí měla Anet s Kodlem. No a jak je známo Kodl je šašek, a protože se šlo na výlet na zříceninu do Borotína nebyla rozcvička ani tak náročná. Jenom jsme se zdravili, protahovali se, rozcvičovali uši… Pak už jsme se jenom vypravili na vlak. Dojeli jsme do Sudoměřic u Tábora a odtud jsme šli pěšky až na zříceninu. Celou cestu na zříceninu jsme hráli hru ANO (jo) - NE. Jednoduchá to hra, jen si dávat pozor na pusu. Stačí říct třeba ano a když tě někdo uslyší musíš mu dát kartičku (pokud teda ještě nějakou máš:). Protože nebylo ještě powwaw, tak jsme si ho dali na zřícenině. Bylo na téma kamarádství. Po powwaw byla hra Na čísla. Každý má na čele číslo. Po herním území jsou rozházená čísla a my se snažíme zapamatovat si co nejvíce čísel a zapsat je na papírek našeho družstva. Abychom to neměli tak jednoduché, vedoucí se snaží naše čísla odhalit. Když naše číslo odhalí, musíme si ho dojít přepsat. Po hře jsme se vypravili na zpáteční cestu do tábora. Kdo chtěl mohl jít pěšky. Kdo nechtěl mohl jet vlakem (ti línější:). Večer bylo vyhodnocení dne a příchod Hiawathy. Potom hygiena a spaní.
Po rozcvičce a snídani bylo powwaw na téma sebedůvěra a sebehodnocení. Dopolední hra Boj o oheň. Po odstartování hry si každé družstvo vyrobí nosítka na oheň, 2 náhrdelníky, vezme 10 valounů a vak na valouny. Po fáborkách dojdou k mapě. Odtud jdou k ohni. Od doby kdy mají oheň, je můžou honit zlí duchové. Když duch chytí někoho ze družstva (kromě nosičů ohně), duch už na toto družstvo nesmí zaútočit. Jde o to být co nejrychlejší. Za ztracené valouny se přičítají vteřiny navíc. O poledním klidu plnění zkoušek a dělání masek. Odpoledne jsme dobývali pevnosti. Každý hráč má 3 koule a nekonečno životů, které si chodí dobíjet na předem určené místo. Vedoucí po kterých bijeme, mají daný počet životů. Hraje se dokud nejsou všichni vedoucí vybití. Následuje přesun k další pevnosti. Stejný postup. Šaman nás vyzve abychom postavili 2 sloupy, ke kterým si budeme chodit nabíjet další životy od následující pevnosti. Po dobytí pevnosti všichni hráči probíhají bludištěm (bijí po nich duchové). Přesun k poslední pevnosti. Teď jde už o všechno snažíme se zmocnit uloupeného totemu. Po příchodu do tábořiště se rozjíždí hra Na upíra. Tajně zvolený upír si nenápadně vyzvedne svoji zbraň - fix z předem určeného místa. Snaží se zabít co nejvíce lidí bez toho, aby byl odhalen. Když ho někdo odhalí musí sníst česnek nebo cibuli. Kdo špatně označí upíra musí také sníst česnek nebo cibuli. Každý má paralyzační kříž, to znamená, že může prohledávat 5 minut člověka, jestli nemá někde na těle kříž (to je značka upíra). Kříž smí použít pouze třikrát. Hra končí po odhalení upíra. Večer bylo zhodnocení dne i tábora v jednotlivých kmenech. Také byl zapálen oheň a pak už se jen zpívalo a tancovalo. Tento den Hiawatha nepřišel.
Po budíčku jsme si oblékli naše nejlepší oblečení (kostýmy). Šaman nám dal mapu schovanou v totemu. Pak už jsme šli po fáborkách za Hiawathou. Po cestě jsme nalézali zprávy kudy pokračovat v cestě. Za Hiawathou jsme se dostali velmi rychle. Byl velice rád, že jsme se zmocnili ukradeného totemu a přinesli jsme mu jej zpátky. Podle umístění v celotáborové hře jsme byli odměněni sladkostmi a polštářky. Po návratu jsme udělali celotáborové foto a fotky ve skupinkách. Zhodnotili celý tábor a dali se do velkého balení. Museli jsme dát celé tábořiště do původního stavu. Protože s letošním táborem bylo více práce, než kdy jindy (musela se natáhnout voda od pramene, vykopat latríny, postavit tee-pee, posekat louky, udělat hráz na potoce, udělat umývárku, stoly a lavice do kuchyně…) a proto děkujeme Vám všem vedoucím (Jana, Jíťa, Kodl, Zuzka, Ove, Megí, Káťa a Michal), praktikantům (Anička a Pavel), zdravotnici (Aneta), kuchařkám (Balú, Magda, Mářa, Verča) a všem co jste se podíleli na letošním táboře. Mooooooooooooooooc díky!!!!!!!!!!!!!!
Aneta T., 13 let